Martin Loicht (11.7.1962-10.6.2010) byl sice Rakušan, ale nazávodil u nás tolik, jak málokdo z domorodců.

Jeho závodění bylo taková rodinná záležitost. Se ženou i s třemi dcerami byli vrostlí do paddocků přírodních závodišť. Ač jeho motocykly byly poněkud… ušmudlané, zpravidla fungovaly. A v sedle s pilotem Martinova formátu zhusta vyhrávaly. Martin Loicht byl proslulý tím, že zvládl za den prostřídat libovolný počet motocyklů. A všechny mistrovsky zvládal. Libovolnou kubaturu a libovolný počet taktů. Byl závodním jezdcem hodným toho jména.

Loichtova rodina s ním věrně putovala od závodu k závodu. Vzpomínám si na foto, jak paní Loichtová byla ještě na startovním roštu s kočárkem. Rodina a závodění byly ve vzácné rovnováze. Martin Loicht byl přítelem mnoha českých závodníků. Mnohým byl vzorem. A všichni ho měli rádi. Na tituly si nepotrpěl, i když mohl, byl Prof. Dipl. Ing. Martin Loicht.

Martin zemřel vinou technické závady na Tourist Trophy na ostrově Man. Měl už něco odježděný, nebyl to žádný bezhlavý kamikadze. Ale tady neměl šanci. Zasáhla krutá vyšší moc. I to jsou bohužel závody.

Martinova žena Nicola a dcery Johana, Marlene a Antonie na něj musí být pyšné. Jak někdo řekl, žít se závodníkem je jako žít s časovanou bombou. Nikdy nevíte, kdy se něco stane. Po Martinově odchodu čeští a slovenští závodníci uspořádali sbírku pro pozůstalou rodinu. Aby věděli, že v tom nejsou samy. A když byli kluci kolem Karla Kupky před lety na Manu, přivezli kámen ve tvaru srdce z toho místa, kde Martin zemřel. Měl jsem tu čest ten kámen Marlene Loicht před pár lety při její cestě do Brna předat.

Martin Loicht prožil sice relativně krátký, ale vrchovatě naplněný, závodnický život. Věděl, že závodění je nebezpečné. Ale rozhodně ho nevyhledával, jen ho bral jako součást toho, co dělá. Byl závodníkem až do konce.

ČEST JEHO PAMÁTCE. R.I.P. Flocki.

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Richard Karnok