Německý motocyklový závodník Reinhold Roth vyhrál pouze tři Velké ceny a obsadil čtrnáct pódiových umístění, stává se však dvojnásobným vicemistrem světa a v jeho rodišti v Amtzellu je po něm pojmenována ulice.

V roce 1989 se stává sportovcem roku německého autoklubu ADAC, tento titul získávají v roce 1981 také Toni Mang a později i Helmut Bradl, Dirk Raudies a Ralf Waldmann. Byl to pilot ze „staré školy“, který své soupeře považuje za své kamarády a jehož heslem je „pokud svoje smyky budeš brát s úsměvem, bude vše v pořádku“. Roth se s manželkou Elfriede vzorně stará o syna Mathiase. Byl to velmi srdečný pilot, s nímž jsem se měl možnost setkat v rámci testovacích jízd před otevřením brněnského Automotodromu v roce 1987. Toto setkání u mne zanechalo jen velmi příjemné pocity.

Reinhold Roth se narodí 4. března 1953. V prvním závodě startuje jako dvaadvacetiletý, v roce 1976 vyhrává na stroji Yamaha závod Poháru OMK v Augsburgu. V roce 1977 se stává dvojnásobným vítězem Poháru OMK v kategoriích do 250 a 500 cm³ na yamaze, o rok později se stává na stejném motocyklu mistrem NSR ve dvěstěpadesátkách. V roce 1982 získává 73 bodů a po vítězstvích v Doningtonu, v Assenu a v Jaramě se stává mistrem Evropy před francouzskými piloty Thiérry Rapicaultem (47) a André Gouinem (39 bodů) – všichni na motocyklech Yamaha. V tomtéž roce se stává na stroji Suzuki mistrem Německa. V roce 1983 se stává díky podpoře výrobce ochranných příleb Römer mistrem NSR na stroji Yamaha, totéž se mu podaří v roce 1984 v „pětistovkách“ a v roce 1986 ve třídě do 250 cm³, v obou případech na motocyklu Honda.

V roce 1979 absolvuje svůj debut při Velké ceně Itálie v Imole v kategorii do 350 cm³ a na stroji Yamaha obsadí osmé místo. Vítězí Australan Gregg Hansford na stroji Kawasaki před japonským pilotem Sadao Asamim a Francouzem Patrickem Fernandezem (oba Yamaha), mistrem světa se stává Kork Ballington na Kawasaki, který v Imole zajíždí nejrychlejší kolo. Roth celkově obsadí dvacátou osmou pozici. V roce 1980 startuje ve dvěstěpadesátkách na stroji Yamaha. O motocykl se stará Helmut Fath, s jehož pomocí získává titul mistra světa ve třídě do 250 cm³ v roce 1971 Angličan Phil Read. V úvodních dvou závodech se prosadí do první desítky – v italském Misanu skončí osmý (vítězí jeho krajan Toni Mang) a ve španělské Jaramě desátý (vyhrává Jihoafričan Kork Ballington před Mangem, oba na strojích Kawasaki). Při GP Francie na okruhu Paul Ricard však přichází po zadření pístu pád a Roth si zlomí nohu, totéž se mu stane také na Nürburgringu. V roce 1985 startuje Reinhold Roth ve třídě do 250 cm³ na motocyklu Römer Juchem s motorem Rotax, jeho týmovým kolegou je německý pilot Harald Eckl. Výborně zajede v deštivé GP Anglie v Silverstone, kde obsadí druhé místo za Toni Mangem na Hondě, třetí je další německý pilot Manfred Herweh na motocyklu Real s motorem Rotax. Ve španělské Jaramě skončí Roth pátý a celkově obsadí devátou pozici. Mistrem světa se ve dvěstěpadesátkách stává Američan Freddie Spencer, který si do této kategorie „odskočí“ vedle startů ve třídě do 500 cm³ a titul získává také v této třídě. Co je však podstatné: v roce 1986 na Spencerově motocyklu Honda RS250R-W po drobných úpravách vzniká stroj Honda NSR250, může na ní s podporou cigaretové společnosti Rothmans startovat Toni Mang a v roce 1987 se továrního speciálu dočká i Reinhold Roth, který své závodění začíná jako ryze soukromý pilot.

V roce 1986 obsadí Reinhold Roth v mistrovství světa dvěstěpadesátek na stroji Honda RS s patronací sponzora HB šestnácté místo, mistrem světa se stává podruhé Venezuelan Carlos Lavado na stroji Yamaha. Při deštivé GP Anglie v Silverstone obsadí čtvrté místo, vyhrává Dominique Sarron na Hondě NSR250. Po neshodách opouští technik Sepp Schlögl Toniho Manga a ten v roce 1987 zamíří právě k Reinholdu Rothovi. Ten opět pojede s podporou sponzora HB a výrobce ochranných příleb Römer s továrně připraveným speciálem Honda NSR250 a s pneumatikami Michelin. Součástí sezóny je patnáct závodů. Roth vyhrává deštivou GP Francie v Le Mans o 15,550 sekundy před Dominiquem Sarronem, v cíli je prvních šest motocyklů Honda NSR250. Druhé místo obsadí v GP Itálie na Monze a při nizozemské GP v Assenu, v obou případech o 0,20 resp. o 6,45 sekundy za Toni Mangem na stejném motocyklu. Při Velké ceně NSR v Hockenheimu si v tréninku zlomí klíční kost, přesto skončí třetí. Neboduje ve Švédsku, kde skončí jedenáctý, ale body získává podle tehdejšího bodovacího systému pouze prvních deset pilotů. V závěru sezóny 1987 má dva pády a v posledních sedmi závodech získává jen 26 bodů, na okruhu Municipal v Buenos Aires chce Roth spolu s Randy Mamolou bojkot kvůli nevyhovující trati. Celkově Reinhold Roth skončí druhý za vítězem osmi závodů a reprezentantem sponzora Rothmans Toni Mangem (136 ku 108 bodů), stejně bodů má i španělský pilot Sito Pons, který vyhrává v Argentině. Anketu britské ročenky MotoCourse vyhrává Toni Mang před mistrem světa „pětistovek“ Wayne Gardnerem (Honda), Eddie Lawsonem a Randy Mamolou (oba Yamaha), Roth skončí pátý v ročníku, kdy ve třídě do 250 cm³ obsadí Hondy prvních pět míst.

V závěru roku 1987 přichází těžká havárie v mezinárodním závodě v japonském Fuji. Je to závod, který není součástí mistrovství světa, odehrává se však před zraky všech „bossů“ společnosti HRC. Roth si zlomí nohu a díky tomu musí vynechat první závod v roce 1988, když má v noze infekci. V roce 1988 ani jednou nevyhrává, jinak ale v 15 závodech vždy boduje a celkově skončí společně s Dominiquem Sarronem (Honda) pátý. Mistrem světa je o deset bodů (231 ku 221) Španěl Alfonso Pons (Honda) před svým krajanem Juanem Garrigou (Yamaha), Pons vyhrává čtyři závody a Garriga (také závod na Automotodromu v Brně) tři. Úvodní GP Japonska v Suzuce vyhrává jako jediný závod v roce 1988 vítěz 42 Grand Prix Toni Mang před Sito Ponsem, Masaru Kobayashim a Jacquesem Cornu – všichni na motocyklech Honda. GP USA v Laguně Seca se jede po 23 letech a vyhrává ji pod Erv Kanemotem startující Američan Jim Filice na Hondě NSR250, který nahradí zraněného Masahira Shimizu. Při GP Rakouska na Salzburgringu je Roth o 0,62 sekundy druhý za švýcarským pilotem Jacquem Cornu, rozdíl mezi prvním čtyřmi piloty Cornu, Roth, Garriga a D. Sarron je pouhých 1,27 sekundy, Toni Mang skončí se ztrátou 35 sekund desátý. Je to jediné pódiové umístění Reinholda Rotha v roce 1988. Mangovi je 39 let, ve Španělsku na okruhu v Jaramě havaruje, v Jugoslávii na Motodromu Grobnik se po startu srazí s Donnie McLeodem na stroji 7UP EMC s motorem Rotax. Mang utrpí zlomeninu klíční kosti a znamená to konec jeho závodní kariéry. Na Automotodromu v Brně se jede předposlední závod seriálu, posledním závodem je GP Brazílie v Goianiji. Toni Mang se v Brně loučí a místo něj na Hondě NSR250 startují Helmut Bradl s Jochenem Schmidem.

Roth v zimě 1989 trénuje na běžkách a na horském kole. Pojede se 15 závodů, do nichž Reinhold nastoupí na Hondě NSR250. Sponzorem je výrobce cigaret HB, v týmu je stále „ladič“ Sepp Schlögl, týmovým spolujezdcem se poprvé stává Helmut Bradl, startují na pneumatikách Michelin. V mistrovství světa třídy do 250 cm³ zvítězí Sito Pons (262 bodů) před Reinholdem Rothem (190), Jacquem Cornu (187) a španělským pilotem Carlosem Cardusem (162). Bradl bez umístění na pódiu skončí devátý, Hondy obsadí první čtyři místa. Roth zaznamená vítězství při GP Nizozemí v Assenu a v Brně. V Assenu Roth vyhrává o 0,390 sekundy před Sito Ponsem a o 0,780 sekundy před Jacquem Cornu – všichni na stroji Honda. Na Automotodromu Brno se opět jede předposlední závod (poslední je Goiania v Brazílii), ve kterém Roth zvítězí před Masahiro Shimizu, Jacquem Cornu a Sito Ponsem s rozdílem 0,844 sekundy, před japonským pilotem Masahiro Shimizu Roth vítězí o 0,001 sekundy. Motocykly Honda NSR250 obsadí prvních pět míst – pátý je Rothův týmový kolega Helmut Bradl. Roth obsadí druhá místa v NSR na Hockenheimu se ztrátou 0,36 sekundy, v Jugoslávii se ztrátou 0,16 sekundy, v Anglii na okruhu Donington se ztrátou 6,65 sekundy a ve švédském Anderstorpu se ztrátou 1,65 sekundy – vesměs za mistrem světa a vítězem 7 GP ročníku 1989 Sito Ponsem. V roce 1989 Rotha britská ročenka MotoCourse zařadí na sedmé místo, vyhrává Eddie Lawson (Honda) před Wayne Raineym (Yamaha) a mistrem světa dvěstěpadesátek Sito Ponsem. Podle této ročenky Reinhold Roth stále bojuje se zraněním z Fuji v roce 1987, jeho zlepšení nastává zvláště v kvalifikacích.

Před sezónou 1990 je Roth plný sebedůvěry. Pojede na stroji Honda NSR250 s pneumatikami Michelin, jeho sponzorem je stále výrobce cigaret HB, stále spolupracuje s technikem Seppem Schlöglem, vedoucím týmu je Dieter Stappert. Jeho týmový kolega Helmut Bradl se neustále zlepšuje: v roce 1990 sice nevyhrává, ale obsadí 6 pódiových umístění a celkově skončí čtvrtý. Mistrem světa se stává vítěz sedmi Velkých cen Američan John Kocinski na Yamaze, která v roce 1990 předčí Hondy. V roce 1990 vítězí ve dvou nejdůležitějších kubaturách Wayne Rainey a již zmíněný Kocinski z týmu Kennyho Robertse na motocyklech Yamaha. Nejlepšího výsledku dosáhne Roth při GP USA v Laguně Sece, kde skončí čtvrtý za Johnem Kocinskim, Lucou Cadalorou (oba Yamaha) a Wilco Zeelenbergem na Hondě. V japonské Suzuce Roth havaruje, ve španělském Jerezu po tréninkové havárii nestartuje a naděje na titul mistra světa se výrazně zmenší. Na domácí GP na Nürburgringu skončí Helmut Bradl čtvrtý a Roth sedmý. Na GP Rakouska na Salzburgringu vítězí Luca Cadalora (Yamaha) před Martinem Wimmerem (Aprilia) a Johnem Kocinskim (Yamaha), za nimi přijíždí do cíle pět Hond v pořadí Wilco Zeelenberg, Reinhold Roth, Helmut Bradl, Jacques Cornu a Dominique Sarron. V pořadí pátý Reinhold Roth má na vítězného Cadaloru ztrátu pouhých 0,981 sekundy.

O týden později 15. června 1990 se koná GP Jugoslávie na okruhu Grobnik. Toni Mang už nezávodí a nyní půjde o to, kdo bude v Německu prioritním pilotem. Holandský pilot Wilco Zeelenberg v sobotním tréninku havaruje a utrpí zlomeninu zápěstí, nahradí jej Australan Darren Milner, který se k závodu vůbec nekvalifikuje. Na Grobniku jedou v čelní skupince Carlos Cardus (Honda), John Kocinski (Yamaha), Martin Wimmer (Aprilia), Luca Cadalora (Yamaha), Helmut Bradl, Reinhold Roth (oba Honda) a Alex Crivillé (Yamaha), závod může být stejně atraktivní jako o týden dříve na Salzburgringu. Ve 20. kole ale začíná pršet a závod je ve 24. kole přerušen, platí pořadí po 23. kole. Nezkušený Australan Darren Milner jede pomalu, před závodem svojí přítelkyni slíbí, že v případě deště nebude riskovat. Australskému pilotovi se v zatáčce Martin Wimmer a Helmut Bradl stačí vyhnout, Roth však s ním však v rychlosti přes 100 kilometrů za hodinu koliduje a utrpí vážné zranění hlavy, po kterém je bohužel odkázán na trvalou péči.

Havárie Reinholda Rotha v Rijece nebyla náhodná, pád byl způsoben také tím, že po zranění z Jerezu pilot ještě nebyl zcela „fit“. V případě neuspokojivých výsledků měl Rotha nahradit Stefan Prein. První pomoc po jeho havárii také nebyla plně na výši. Těžký úraz utrpí Roth v 37 letech, kdy už jezdí šestnáctou sezónu, dnes už jezdí výrazně mladší závodníci. Marc Marquez se narodí 17. února 1993, první titul ve třídě do 125 cm³ získává v roce 2010, když mu je 17 let, v době zisku titulu v kategorii MotoGP má Marc Marquez 20 let. Populární italský pilot Valentino Rossi (*16. února 1979) získává první titul mistra světa na Aprilii 125 v roce 1997, když mu je 18 let. Sito Pons si narodí 9. listopadu 1959 a mistrem světa se stává v roce 1988 ve 29 letech, první španělský mistr světa Angel Nieto se narodí 25. ledna 1947 a první titul mistra světa ve třídě 50 cm³ v roce 1969 získává jako dvaadvacetiletý.

V roce 1991 a tedy rok po Rothově havárii získává Helmut Bradl první vítězství v GP Španělska v Jerezu na pneumatikách Dunlop. Celkově skončí druhý za italským pilotem Lucou Cadalorou (Honda), motocykly Honda obsadí prvních pět míst.

Text: Tomáš Gescheidt
Foto: autor a reklamní fotografie