Lukáš Walter je motocyklový pilot z početné brněnské závodnické kumpanie, jejímž vůdčím elementem byl a je Saša Vysloužil. Myslím, že Lukášův příběh stojí za to vyprávět.
Sledovat závody v televizi bylo jeho takovým prvním krokem do motocyklového světa. Vůbec první kontakt s motocykly se odehrál poněkud mimo zákon v sedle padesátky Pionýra, odborně zvaného fechtl. A protože se mu to zalíbilo, udělal si po splnění věkové hranice řidičák a našel si při škole brigádu rozvážeče jídla po Brně. Na této brigádě potkal pár lidí, kteří měli mít na jeho další žití zásadní vliv. Petra Plichtu, Robina Vysloužila a Radka Utáta. Strýc Robina, Alexander Saša Vysloužil byl tím, kdo to celé nastartoval. Jako mnoha dalším ukázal i Lukášovi cestu, pomáhal se v tom prostředí zorientovat a byl mu vlastně takovým mentorem.
První Lukův závod byl Nové Mesto nad Váhom – rok 2010. Třída Supermono na půjčené motorce.
Závodění, a to prostředí tam se mu zalíbilo a hledal cestu, jak na to. Řešení se brzo našlo. Stal se šťastným majitelem svého prvního Mona po Robinovi Vysloužilovi. Rám Aprilia 125 SP, motor Husqvarna. Prostě Mono té doby. S tím Luk něco málo odjezdil, ale začalo mu to být málo a poohlížel se po lepším nářadí. Čtyřtakty mu seděly, a tak viděl svou budoucnost tím směrem. Zalíbilo se mu taky to, že v této třídě byl prostor pro různé technické inovace a nápady.
Přišlo další MONO po Tomáši Linduškovi s motorem Yamaha. To vydrželo poměrně dlouhou dobu – několik sezon. Bohužel skončilo smutně. Po havárii ve Starém Městě 2016 z něj mnoho nezbylo. Ale to už tak někdy bývá, že ne všechny závodní stroje přežijí svou kariéru vcelku.
Třídu 250 SP uvedl na naše závodní dráhy Saša Vysloužil (kdo jiný taky). Lukáše to prvních pár sezon míjelo. Jeho srdce bilo pro čtyřtakty. Ale možná myšlenka si to zkusit na voňavým dvoutaktu byla tím impulsem. Naskytla se šance závodit na půjčené SUZUKI Gama od Bart Racing. S tou strávil Lukáš pár dobrých sezon. Zprvu se učil, ale postupně se propracoval ke špičce. Jeden rok to okořenil efektní havárií v první zatáčce v Dymokurech, kde půjčenou Gamu notně pomuchlal. Ale to k závodění prostě patří.
Třída 250 SP bohužel postupem času pomalu skomírala až se sesunula k současnému živoření. Kdysi byly plné rošty a byly to krásný závody. Saša a tlupa kolem něj, Valachia, Křeňáci, Hanzalíci, Olin, Dufek, Zdenička atd. Dnes jsou pořadatelé rádi, když se sejdou na startu 3 kusy.
Několik let Lukáš jezdil obě třídy současně. Na střídání dvou a čtyřtaktu si postupně zvykl a nedělalo mu to problémy. Ale havarijní rozebrání Mona ve Starém Městě a postupné umírání třídy 250 SP vedlo k zamyšlení co dál.
Řešení se našlo v přestupu do třídy Twin. Třída dobře obsazená a relativně finančně dostupná. Zprvu na sériové Kawě, potom na tomtéž s trochou úprav směrem k lepšímu podvozku a výkonnějšímu motoru.
Je potřeba říct, že Lukáš Walter je výjimečným tím, že si dělá všechno sám. Doma i na závodech. Tedy ne úplně sám, má přítelkyni Zuzanu. Ale nachystat a jezdit dva stroje je dost velký záběr pro jednoho nejen fyzicky, ale i logisticky. Ale jak vidno, dá se to. Navíc Luk není od černého řemesla, ale spíš směrem IT a správcování sítí. Nicméně za ty roky se už leccos naučil a je v tomto soběstačným.
Na letošní sezonu přišla změna stroje. Kawu vystřídala Aprilia Twin. Motocykl už té nové generace. Plus k tomu startuje v sašovské třídě 400 SSP.
Lukáš se Zuzkou spolu mají dvě děti. Syna a dceru. Syn Michal už začíná taky jezdit na motocyklu. Letos chodí do minibikové Akademie na Masarykově okruhu. Baví ho to a radost z toho mají s tatínkem oba. Zatím v kategorii nováčků. A je tam cítit posun. Geny fungují.
Na závodění i na živobytí si Lukáš vydělává ve své firmě WP Trans. Tu vlastní se svým závodnickým kolegou Petrem Plichtou. A že jim to jde ukázali letos v Hořicích, kde obsadili ve třídě čtyřstovek první dvě místa v pořadí PP / LW. Slušnej oddíl to je. Lukáš začínal s číslem 3 (možná i částečně kvůli sympatiím k Maxi Biaggimu), které postupně nahradilo číslo 63. To jsou data jeho narození 6.3. Ze současných pilotů MotoGP má Lukášovy sympatie úřadující mistr světa Pecco Bagnaia. Ten startuje s číslem 63. 🙂
Pády k závodění bohužel patří. Ani v tomto případě nejsou výjimkou. Ten nejtěžší pád byl v už zmíněném Staráku 2016 v tréningu Supermon. Odnesla to noha, rameno, žebra. A skoro na rok ho vyřadilo ze závodního oběhu. S obětavou pomocí partnerky Zuzky se to dobře zhojilo a nic nebránilo návratu do sedla.
Na závěr taková vsuvka. Vloni se Lukášovi povedlo svézt se v Brně na dromu na Superbiku BMW. Svezení parádní, jen trochu chyběla fyzička potřebná k řízení takového monstra. Zlepšení fyzičky třeba v zimní pauze je jeden z mnoha Lukášových cílů do budoucna.
Za sebe můžu upřímně říct, že Lukáš Walter a jeho přítelkyně Zuzka jsou z těch, který vždycky rád vidím a máme si spolu co říct. Tak jim budu i dál držet palce ať i dál zvládají rodinu i závodění.
A ať mají z obojího jen radost!
Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Jiří Šimeček a archív autora
