Jméno Gustav Havel (1930–1967) mělo tehdy a má i po letech zvuk a lesk. Tovární jezdec československé firmy JAWA patřil ve své době k absolutní světové špičce.

Např v roce 1961 byl ve třídě 350 třetí v mistrovství světa. Závodil poněkud ve stínu svého populárnějšího stájového kolegy Františka Šťastného. U nás byla jeho parádní tratí, kde získal mnoho vavřínů, dráha v Hořicích v Podkrkonoší.

Na mnoha fotkách z těch dob je ve společnosti závodníka Havla jeho žena Eli a synek Gustík.
Pokud to šlo, tak rodina bývala na závodech pohromadě. Bohužel život pana Havla koncem roku 1967 ukončila nezaviněná dopravní nehoda. Gustíkovi bylo 12 let.

Trochu odbočka. Pan Havel st. byl dobrým přítelem Miloši Sedlákovi z Pístovic. Seznámili se v Úrazové nemocnici v Brně, kde si oba léčili své závodnické šrámy. Později se začali přátelit víc a dobře se znaly i jejich rodiny. Miloš se nikdy netajil tím, že Gustav Havel byl jeho závodnickým i lidským vzorem. Po smrti pana Havla st. kontakty obou rodin postupně trochu zřídly. Ale samozřejmě o sobě věděli.

Když před časem byla v Praze odhalena panu Havlovi pamětní deska, byl tam Miloš Sedlák u toho.

Ale nějak se tam se synem Gustíkem minuli. Ani na žádných závodech se nepotkali. Neměli na sebe spojení. Já jsem už nějakou dobu pátral po kontaktu na pana Havla jr. Nakonec se to povedlo, a tak jsem mu zavolal. Zpočátku to byl takový trochu odměřený hovor. Není divu, neznal mně a nevěděl co jsem zač. Pak mně napadlo zmínit se o Milošovi. Přesně v ten moment bylo všechno jinak. Hned bylo vidět, že k sobě měli fakt blízko. Dal jsem mu na Miloše číslo a taky si hned potom spolu telefonovali.

Pak jsem pana Havla poprosil, jestli bychom ho nemohli navštívit u něj doma a pohovořit si.
Miloš že byl jel samozřejmě taky. Dohodnuto. Jeli jsme v silné sestavě – krom Miloše a mně ještě Jirka a Ivana Davidovi.

Cesta do Velkých Přílep sic dlouhá, ale protože je Miloš utajeným bavičem, uběhla cobydup. Strávili jsme u Havlů moc příjemné chvíle vzpomínáním u starých fotek. Na Gustavovi bylo vidět, že vzpomínky na otce jsou sice krásné a hřejivé, ale pořád bolavé. I přes tu propast času.

Domluvili jsme se na závěr, že ho pozveme do Brna na některou z tamních Jarních cen. Na novém Automotodromu pan Havel nikdy nebyl. I to se podařilo. Bohužel se zrovna nepovedlo počasí. Byla drsná syrová zima. Ale i tak si to myslím Gustav s paní Pavlou užili.

Když v roce 2019 vyšla knížka GUSTAV HAVEL – český motocyklový závodník, poslal mně ji Gustav s milým věnováním.

Volávali jsme si a přáli k Vánocům atd. Věděl jsem, že má zdravotní problémy, ale když mně vloni na podzim přišla SMS od paní Pavly, že Gustav zemřel, bylo to zlý.

Jeho číslo jsem si nechal v telefonu na památku. Byl to dobrý chlap a jménu HAVEL dělal čest.

P.S. Pracuji na tom a snažím se, aby pan GUSTAV HAVEL měl v Brně svou zatáčku. O tom, že si takovou poctu zaslouží, myslím není žádná pochybnost.

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora