POKRAČOVÁNÍ – Mistrovství Německa silničních motocyklů AUTODROM MOST 17. a 18. října 1992.
NEDĚLE 18. října – závody
Po deštivé noci ze soboty na neděli se k ránu úplně vyjasnilo a teplota klesla na mínus 3 stupně. Takže ráno jsme se nějaký čas nemohli dostat do zamrzlého auta. Příjezd k autodromu – v duchu jsem se klaněl těmto fandům. Na parkovišti před vjezdem do tunelu na autodrom množství stanů, na šňůrách stanů ledové krápníčky a skupinky promrzlých motorkářů, kteří se snažili dostat plachty svých stanů do nějakého přijatelného stavu.
Start do zahřívacích kol byl o hodně času odložen, aby byl povrch závodní trati aspoň přijatelně sjízdný. A potom už se začalo závodit. Za slunečného, ale doslova mrazivého počasí. Přes den se odjela řada velmi kvalitních závodů. V každé třídě plný rošt na tomto asi 1,8 km krátkém okruhu, takže od druhého kola prakticky “ nekonečný vláček „. Na suchu už odbočení do pravé zatáčky po startu bylo lepší, ale změny povrchu v této „utahující zatáčce“ za extrémně nízké teploty byly stejně náročné. A tak jako v tréninkové sobotě, tak i při závodech došlo k mnoha pádům, naštěstí všechny bez zranění!
Svou slabší chvilku si vybrala a s povrchem okruhu se blíže seznámila i finská závodnice Taru RINNE – st. č. 82, pravidelná účastnice závodů Mistrovství světa ve třídě 125 ccm. Všechno ale bylo ve stínu očekávání na dva závody PRO Serie SBK, které měly rozhodnout a odpovědět na otázku kdo získá titul mistra? Andy HOFMANN nebo Edwin WEIBEL, které dělil jediný bod!!! Ani první závod této kategorie ale nepřinesl rozhodnutí! Oba adepti na titul dojeli na čele závodu.
O všem musel rozhodnout druhý závod PRO Serie SBK. Odpoledne se najednou hodně zatáhlo a začal foukat silný vítr. Já jsem musel řešit velký problém – už jsem naexponoval svoji veškerou zásobu filmů, kterou jsem měl. A tak jsem se dal do zoufalého shánění filmů. Nakonec se mi podařilo sehnat dva černobílé filmy, bohužel ne zrovna kvalitní značky. Ale pro mne to byl zázrak. Nedovedl jsem si představit, že bych se na tento závod díval bez foťáčku v ruce. A zatažená obloha – tím pádem hloubka ostrosti NULA, NULA NIC!!! O to víc na snímcích ale vyniká to drsné počasí. Ale nakonec ta ponurá atmosféra dokresluje dramatičnost.
A přišel rozhodující okamžik moto víkendu. Druhý závod PRO Serie SBK. Závod, který rozhodne o mistru! Když hlasatel četl jezdce na roštu – WEIBEL, HOFMANN, SHICK, KELLENBERGER, SEIDEL, GALINSKI, RUBATTO, LIEDL – člověku naskakovala husí kůže a rozhodně to nebylo od chladného počasí. A druhý závod PRO Serie SBK, to byl opravdu vrchol dramatičnosti. Po několika haváriích se situace trochu uklidnila a v čele jezdil Andy. V těchto okamžicích mistr roku 1992. Ale nebyl by to tento trochu bláznivý motoristický víkend, aby si nenechal to totální vyvrcholení na úplný závěr. V okamžiku bylo vše jinak!!! HOFMANN – st. č. 8 ve své tradiční puntíkované helmě v samém závěru závodu jde na zem a titul slaví Edwin WEIBEL.
Havárie HOFMANNA je zachycena na posledních čtyřech snímcích černobílého bloku fotografií. Co mu asi probíhalo v hlavě při gestu „MARNOSTI“ na posledním snímku?
V pracovně mám úlomek kapotáže ze stroje Andyho po havárii jako vzpomínku na tento ojedinělý motoristický zážitek, který máme se synem Radkem spojený s mnoha NEJ, NEJ, NEJ a doklad, že to byla skutečnost.
Text: Radek a Luboš NOVOSÁDOVI
Foto: Luboš NOVOSÁD
