Dnes oslaví 58. narozeniny Saša Vysloužil. Člověk, který žije motocyklovým závoděním víc než 24 hodin denně. A svým nadšením pro věc přitáhl k tomuto sportu nespočet dalších kolegů obojího pohlaví.

Sašu jsem poznal v dávných totalitních dobách. Byl snadno zapamatovatelný. Podivuhodná výstroj, tzn. bunda, kožený kalhoty, jakýsi boty atd. A tehdy ještě i vlasy :-)Taky jeho stroj ČZ nevypadal moc závodně (zejména pneu). Ale Saša do toho šel naplno a stávalo se, že občas byl i věnec. Sešli jsme se později pod křídly AMK Pisárky spolu s dalšími jezdci.

Saša závodil snad na všem, co vrčí a má dvě kola. Začal jako soutěžák v terénu. Tam se otrkal, ale táhlo ho to k silnici. Což nedávalo smysl, neb soutěže byly rozhodně preferovanějším odvětvím než silnice. Silniční motozávody jsou krom talentu a nadšení hodně o penězích. První dva faktory Sašovi nikdy nechyběly (možná spíš přebývaly :-)). S financemi to bylo horší. Ale kde je vůle, je i cesta.

Postupem času se dostal k lepší technice a dostavily se i výsledky. Na čem všem Saša jezdil? V začátcích na ČZ katalogu a jeho mutacích, později na kdečem různé kvality. V dalších letech některý disciplíny u nás vděčí za vznik právě jemu. Například třída 125 Sport Production. Pamatuju si docela dobře, jak jsem technický předpisy této třídy přepisoval dle Sašových poznámek na psacím stroji. Tam byl i šampionem.

By i u vzniku tříd SUPERMONO, 250 SP i 400 SSP. A když těm třídám pomohl na svět,tak je i jezdil. A zpravidla na špici a urputně, jak umí jen on. Taky si pár sezon zadováděl na veteránech. Co mu závidím, je závodní svezení na plnokrevném půllitru (Milana Horáka) v Brně a svezení na ostrově Man, posvátným motorkářským územím.

Saša má v sobě jakýsi magnetismus. A manažersko-technický talent. Projevuje se to tak, že neopatrný přesvědčí, že bez závodů život nestojí za nic. A ví si rady s technickými problémy, kterými je závodění obklopený. Kolem něj je vždycky veselo, trochu nahuleno 🙂 a nezbytná zásoba kafe Jihlavanka. To je palivo, které ho pohání dlouhý roky. Z medicínského hlediska unikát!

Když má někdo takový syna, potažmo synovce, nemůže to skončit jinak, než že budou taky závodit. Synek Honza, řečený Čenda, se v dresu Valachie prozávodil ke třem titulům třídy 250 SP. Synovci Robo, Lukáš a Dan rovněž brázdí okruhy s neocenitelnou technickou podporou svého strýce.

Další dobrý příklad je Zdenka GAGA Kučerová. Tu Saša posadil na SUZUKI 250 SP a její několikaletá kariéra gradovala v Dymokurech 2. místem. Ani ženský nejsou imunní  🙂 Takových příkladů je mnoho.

Další Sašova vlastnost je, že často pomohl lidem, kteří si to nezasloužili a nepěkně se mu odvděčili. Příkladů mnoho. Ale všechno ustál a jako buldozer se hrne dál. Vstříc dalším závodům, cigárkám  a potokům JIhlavanky.

Dělám si z něj často drsnou srandu. Známe se na to dost dlouho, tak si to můžu dovolit. Ale je to chlap, který si jde za svým a dělá, co ho baví. Na trati je tvrdý soupeř, ale férový. Vašek Svoboda o něm napsal, že je to jeho nejbližší člověk v branži. Mám to stejně. Takový je i v životě, kde se bohužel tak úplně fér nehraje. 

Nedávno někdo psal na facebooku, že asi neexistuje Sašova fotka, kde by nebyl alespoň kus motocyklu. Je to logický. Motocykly jsou dominantní součástí jeho osobnosti. Zjednodušeně řečeno, on sám je kusem motocyklu. A tak to i bude.

Jsem si jistý, že až historie ocení, co všechno Saša Vysloužil pro silniční závody u nás všechno udělal.

Na každý setkání s ním se těším. Na pravidelnou dávku nadávek a popichování prodchnutou klasickou porcí Jihlavanky extra 🙂 On je v dnešním zmateným světě taková jistota. Nejen pro mě.

Tak VŠECHNO NEJLEPŠÍ, Sašo! Drž se!

Jaroslav Brzobohatý